Bazén v hlavní roli

Sešli jsme se ráno v neděli 24. listopadu. Všichni ještě měli zalepené oči, ale nálada byla dobrá. Vilík běžela domů pro foťák a lístky musela koupit Ká. Pak jsme se usadili do vlaku a čekali, až se rozjede. Během cesty vlakem jsme hráli slovní fotbal. Vystoupili jsme v Bystřici na nádraží a šli k bazénu. V bazénu jsme dostali čipy a šli se převléct do plavek. Pak jsme se šli vysprchovat a hupsli jsme rovnou d bazénu. Voda stříkala všude kolem a Žofka, která neplavala, byla celá mokrá. Neplavci nafoukli své záchranné potřeby a skočili za námi do vody. Měli jsme volnou zábavu a tak někdo skákal z bloků, někdo si jen tak plaval, někdo házel míčem, někdo si užíval vířivky a Gábinka cákala nohama na všechny strany. Vilík nás svolala a hráli jsme plavací Rybičky, rybičky, rybáři jedou. Po třech kolech jsme byly dost unavené a tak jsme si odpočinuly skákáním, plaváním a tak podobně. Ve správném bazénu nesmí chybět ani plavecké závody. Vyhráli všichni, kteří se neutopili. Taky nás napadlo, že bychom si mohli udělat moře. Kopali jsme nohama a dělali velké vlny. Když nás to přestalo bavit, tak jsme začali dělat Domino. Někomu se podařil kotoul a někdo žuchnul jako pytel brambor. Když jsme byli dostatečně vykoupaní, tak jsme se šli vysprchovat, abychom se úplně nerozmočili. Šli jsme se utřít a obléct do civilního oblečení, protože v plavkách by nám byla venku zima. Když jsme byli oblečení a obutí, šli jsme se nasvačit, abychom měli sílu na cestu na vlakové nádraží. Při svačině jsme sledovali squashisty na Squashových kurtech a florbalisty v tělocvičně. Když jsme byli dostatečně posilnění, vydali jsme se na vlak. Cesta uběhla rychle a tak jsme se ani nenadáli a seděli jsme ve vlaku domů. Polovina z nás (včetně Gábinky) cestou usínala. Když jsme přijeli domů, všichni se probrali a šli se přivítat se svými rodiči.

Jolča