Středisko a oddíly

Středisko

Vlčata

chlapci 7–11 let

608 162 809

vlcata.nmnm@skaut.cz

Berušky

dívky 7–11 let

607 832 624

berusky@skaut.cz

Naděje

11–15 let

602 392 505

nadeje@skaut.cz

RS NOCON

nad 15 let a dospělí

724 339 850

rs.nocon@skaut.cz

Jste zde

Střípky ze zimního tábora no. 2

Střípky ze zimního tábora no. 2

Uteklo to jako voda a zimák je za námi. Pojďme se proto společně poohlédnout za druhou půlkou tábora.

Čtvrtý den

Úterní ráno pro nás bylo neobvyklé, neboť rozcvičku si pro Nadějné nepřipravil nikdo z Pracovního kruhu, nýbrž rádkyně Bíba s Jolčou. Naše kuchařka Lucka si vzala den volna, jelikož vaření pro neustále hladová břicha je velmi namáhavé, a společně s Davem odjeli na Lipno.

Po vydatné snídani, kterou si pro nás připravil Štěpa, jenž pro tento den zastoupil Lucku, se družiny vydaly na kolotoč. Kolotoč je program, ve kterém je připraveno několik kratších programů, kterými si jednotlivé družiny postupně projdou. V letošním kolotoči Nadějní vytvořili táborové pohlednice, které se následně poslaly domů. Některé byly opravdu krásné a originální, nicméně o tom se všichni rodiče mohli přesvědčit na vlastní pěst. Dále měli všichni možnost vybrat si odborku, kterou by si chtěli splnit do konce roku. Výběr je opravdu rozmanitý, najdeme v něm tradiční odborky jako je táborník, zdravotník, sportovec nebo kutil. Krom těchto odborek si můžeme vybrat například i fotografa, ajťáka, smartphonistu nebo potápěče. Další část kolotoče se ukázala být složitější než jsme čekali. Cílem bylo ušít si vlastní pytlíček na ovoce. V první řadě ji měla mít na starost Pája, která z tábora musela odjet, a tak ji místo ní měly na starost dvě největší švadlenky PK Káťa a Fero. Ti se s tím nakonec poprali dobře, avšak druhý kámen úrazu přišel tehdy, když zjistili, že někteří ani neumějí navlést jehlu na nit. Nicméně s menší pomocí se vše vydařilo a kupodivu se ani nikdo nezranil. Když už všichni měli plné zuby šití, vydali se na další část kolotoče, jenž byla relaxace s meditací, při které se většině podařilo vnořit do říše snů.

S druhou zkouškou, kterou byl oběd, se náš náhradní kuchař Štěpa se službou poprali statečně. Když pomineme, že brokolicová polévka připomínala spíše kaši, tak jídlo všem chutnalo.

Po poledním klidu následoval program, ze kterého byli nováčci už od rána vynervovaní. Byly jím nováčkovské závody. Starší členové pomáhali PK na stanovištích a nováčci měli možnost předvést své znalosti. Se štěstím nám na stanovištích nikdo nezmrzl, nikdo z nováčků se neztratil a všichni zjistili, že strach byl zbytečný.

Pohodový den narušila legendová postava Murphy, která přinesla do tábora nákazu od Grounderů. Ihned jsme museli zareagovat, neboť se šířila velmi rychle a špatně začalo být i dalším členům Stovky. Clarke dostala nápad, jak nákazu omezit a vydala se s Nadějnými do Nových Hradů, kde se ji oddíl rozdělený do skupinek pokoušel vyléčit.

Po návratu z Nových Hradů na nás čekalo překvapení ve formě vypadlých pojistek. Dave si pro nás k večeři nachystal domácí hranolky, které všem velmi chutnaly.

Nákaza měla za cíl zúžit bojové pole, což se jí povedlo a toho Groundeři využili následným nočním útokem. Po úspěšném odražení a náročném dni jsme ulehli do spacáku. V noci Clarke a Raven viděly padat z nebe výsadkovou loď Exodus, ve které měly přiletět posily. Při přistání nebyly použity trysky a tak Exodus narazil plnou rychlostí do země. Bohužel nikdo nepřežil a tak se stovka musí i nadále spoléhat sama na sebe.

Pátý den

Hned ráno se nám dostalo varování od Lincolna (Groundera, který nám pomáhá), že ten pravý útok má teprve přijít a to už v poledne. Dosavadní útoky měly sloužit spíše jen k zastrašení a zmapování okolí našeho tábora. Ne všichni se stihli uzdravit z nákazy a my potřebovali každého do boje proti Grounderům. Proto abychom získali nějaký čas navíc, který pro nás byl klíčový, Clarke s Raven vymysleli plán, jak Groundery zdržet. Chtěly vyrobit bombu, kterou by odpálily na mostě v okamžiku jejich příchodu.

Proto se stovka vydala ke troskám Exodu, aby z nich získala potřebné věci k výrobě bomby především raketové palivo hydrazin.

Díky tomuto plánu jsme se vydali za poznáním krás Novohradských hor. Naše cesta začala po naučné stezce Terčino údolí. Když jsme došli ke zřícenině Modrého domku, čekalo na nás nepříjemné překvapení v podobě Grounderů. Trosky a most přes potok však dodaly bojovému střetu patřičnou atmosféru. Po odražení útoku jsme se vydali dále, kde na nás čekal přírodní úkaz. Byl jím Stropnický vodopád, který byl zamrzlý a nabídl nám tak ojedinělou podívanou, ze které byli všichni nadšení. To však můžete posoudit sami na fotografii níže. Dále jsme navštívili např. Tvrz Cuknštejn, Dobrou Vodu, zvonici a Kamennou pyramidu. Z Dlouhé Stropnice jsme se pak autobusem vydali zpět na Švýcarák. I přesto, že se výlet snad všem líbil, jsme byli rádi, že jsme zpět, neboť teploty hluboko pod bodem mrazu způsobily to, že jsme pěkně vymrzli.

 

Nadějní u Stropnického vodopádu

 

 

Po výletě následoval už jenom klidový program. Nováčci rozebírali příběhy, které si pro ně nachystal Standa, druhý stupeň si ukázal, jak se připravuje program a třetí stupeň chystal družinovku.

Před posledním programem jsme se s Raven vydali na most odpálit bombu. Scénka probíhala na zamrzlém rybníce, kdy při příchodu Grounderů byla bomba odpálena v podobě ohňostroje.

Po ní už již zmiňovaný poslední program, který si pro staráčky připravila Lucka. A Léňa s nováčky řešila zkoušku ruce, což je potřebná kompetence k tomu, aby mohli skládat skautský slib.

Šestý den

Ráno jsme si díky osobnímu volnu mohli přispat, což se ale unavenému PK nepovedlo, neboť je kluci svým hlasitým povídáním vzbudili dříve. Po snídani proběhl ještě celoročkový systém a po něm se oddíl vydal na kopec bobovat, aby Pekáč mohl nachystat Daveův program.

Po programu jsme se naobědvali a odpočali, abychom doplnili síly na závěrečnou bojovku. Před ní však proběhla hádka dvou hlavních postav Clarke a Bellamyho, kdy Clarke chtěla opustit tábor a najít útočiště u Lincolnovy přítelkyně Luny a Bellamy zase naopak zůstat v táboře, který stovka postavila holýma rukama. I přes motivující slova Bellamyho a větě “My jsme Groundeři!” jsme nakonec tábor opustili. Avšak u zamrzlého rybníka na nás Groundeři zaútočili, my se ubránili a pospíchali zpět do tábora se připravit na finální útok.

Ten záhy přišel, my se statečně bránili, ale Grounderů bylo mnohonásobně více než nás. Po zdlouhavém bránění jsme se ukryli do výsadkového modulu a odpálili bombu. Poté, co jsme pak vyšli ven, jsme všude viděli ohořelá těla Grounderů. Mysleli jsme, že máme vyhráno. Groundery jsme sice porazili, jenže o chvíli později se objevili muži v modrých oblecích s plynovými maskami. Křičeli na nás: “Lehnout na zem a zavázat oči!”. Pak nás všechny někam odvedli a my vůbec nevěděli, co se děje a kde jsme. Po rozvázání očí za námi přišla Maya a oznámila nám, že se nacházíme ve vojenském bunkru Mount Weather a že jsme nebyli uneseni, ale zachráněni. Následně jsme si zahráli deskové hry a po nich na nás čekalo milé pohoštění v Mount Weather.

Pak už jen následovalo klasické zhodnocení tábora, promítání fotek a poslední noc zimního tábora.

Sedmý den

Po probuzení na nás čekala ne příliš oblíbená činnost v podobě balení a úklidu. Pak každý dostal balíček na cestu a mohlo se vyrazit na vlak. Před tím se však ještě pár statečných siláků vrhlo na vytlačení auta s jednou letní gumou (neboť se někomu velmi šikovnému podařilo píchnout) k silnici. Nebylo to k ní daleko, ovšem čerstvě napadený sníh způsobil, že to byla opravdová dřina a všichni se pěkně zapotili.

 

Pár statečných

 

 

K úplnému konci tábora nás dělila pouze šesti hodinová cesta vlakem. Doma na nás čekala teplá sprcha, večeře a postýlka s peřinou.

 

PS: Při předávání základny na rovery čekalo poslední překvapení. Dolní chata byla špatně uklizená a tak ji ti, kteří odváželi věci autem, museli po klucích znovu celou uklidit. Jejich plánovaný odjezd se tím o dvě hodiny prodloužil a do města přijeli také až v sedm.

 

Zazvonil zvonec a zimního tábora je konec!

 

Káťa & Anička

autor: obi přidáno: 05. 03. 2018 17:42