Středisko a oddíly

Středisko

Vlčata

chlapci 7–11 let

608 162 809

vlcata.nmnm@skaut.cz

Berušky

dívky 7–11 let

607 832 624

berusky@skaut.cz

Naděje

11–15 let

602 392 505

nadeje@skaut.cz

RS NOCON

nad 15 let a dospělí

724 339 850

rs.nocon@skaut.cz

Jste zde

Střípky ze Zimního tábora Nadějných

Střípky ze Zimního tábora Nadějných

První půlka tábora je za námi. Po mnoha letech jsme se dočkali Zimního tábora s velkým Z. Teploty klesly až na mínus 18°C, z řad oddílu se však ozývaly hlasy, že venku musí být minimálně sto pod nulou. Fomovy kalhoty s děravými koleny, ve kterých přišel na sraz, jsou bezesporu stylový, ale asi to nebyla ta nejlepší volba. Stejně tak Anička se poučila, že je dobré si číst před akcí oznam, jelikož některé věci jsou tam opravdu důležité – v tomto případě čepice.

První den

Cesta vlakem trvala víc jak pět hodin, ale díky tolerantním průvodčím (a samozřejmě díky naším vzorným Nadějným) proběhla hladce. I cesta pěšky na základu Švýcarák byla bez problémů. Nejnáročnější část nastala až kousek před chatou, která se nachází na prudkém kopci. Při jeho zdolávání se objevily první nadšené reakce oddílu, jak se těší na to, až zde budou bobovat. O něco méně je už těšila představa, jak zde běhají při programech.

Ubytováni jsme ve dvou chatách kousek od sebe. V jedné spí klučičí a ve druhé holčičí část oddílu. Kluci jsou samozřejmě přesvědčení o tom, že chata holek je lepší. Jedním z hlavních důvodů je to, že jsou tam postele a kluci mají „jen“ matrace. A každému byla dokonce povolena pouze jedna matrace (pozn. autora: to aby zbyly nějaké i pro PK, který zde také spí), což bylo v rozporu s původním klučičím plánem, že každý musí spát jak princezna na hrášku s minimálně dvěma matracemi na sobě.

Po ubytování a zatopení ve všech kotlech a kamnech, které se zde nacházejí, následoval program pod vedením Bíby. Jeho cílem bylo nastavit si nějaká pravidla našeho soužití a společně tak vytvořit táborový řád. Pomocí krátké hry si oddíláci také připomněli, co vše se zatím událo v naší celoročce, a poté konečně následovala večeře. K té nám naše šikovná táborová kuchařka Lucka uvařila buřtguláš, který se dojídal ještě další dva dny – rozhodně ne proto, že by nebyl chutný, jen ho bylo takové množství, že by se z něj najedlo snad celé naše středisko. Hlady tedy tu rozhodně netrpíme.

 Než jsme ulehli do spacáků, tak se nám konečně povedlo navázat spojení s Archou, k čemuž pomohla mechanička Raven. Spánek však netrval dlouho a Nadějní byli vzbuzeni, jelikož se povedlo zajmout jednoho z tajemných obyvatel Země, kterým se povedlo přežít i přes jadernou válku. Nadějní tyto přeživší nazývají Grounders/Zemšťané. Ráno jsme si tak za odměnu všichni přispali o chvilku déle.

Druhý den

Další den jsme kromě zdravovědy a povídání o skautských zákonech potřebovali zjistit od Lincolna, zajatého Groundera, jaká z jeho lahviček je protilátka k jedu, který byl na noži, když zranil Finna. Nebylo to jednoduché a příliš rychlá a neuvážlivá rozhodnutí dokonce zapříčinila konec programu pro Vlky asi v polovině času.

Díky komunikaci s Archou víme, že nedaleko našeho tábora se nachází sklad se zásobami jídla a hlavně s teplým oblečením a dekami. Cesta měla být jednoduchá, jenže jsme byli znenadání napadeni nepřátelskými Groundery, a tak museli Nadějní vytáhnout meče a utkat se s nimi v tváří v tvář. Rádcové družin byli navíc prohozeni, a klučičí družiny tak vedly Bíba s Jolčou, holčičí naopak Macík s Nečim.  

Do skladu jsme se nakonec dostali a našli zde kromě jídla a dek i záznamy z minulosti. Oddíl se tak najednou ocitnul v obyčejném baru v Americe. Před tím, než na Zemi vypukla atomová válka. Každý si zvolil vlastní způsob, jak prožije poslední chvíle naší civilizace. Zatímco některé zaujala hlavně zlevněná PK cola (pozn. autora: která však k překvapení Ádi byla naředěna, protože zásoby začaly docházet díky světové krizi), část oddílu se rozhodla zjistit, co se vlastně na Zemi stalo. Třeba bychom se mohli poučit z chyb, co lidé ve světě naší celoročky udělali, a náš skutečný svět před nimi ochránit…

Třetí den

Dopoledne proběhlo opakování práce s mapou. Obejít místa podle azimutů se zdálo být pro některé obtížnější, než porazit Groundery. Avšak pokud někdy budete nuceni, aby vás oddíl vedl podle buzoly, svěřte svůj osud Liškám. Po svačině nás rozhodně nepotěšila ani informace od Octavie, že Bellamymu hrozí nebezpečí a musíme ho běžet varovat. Všichni oddíláci se tohoto úkolu zhostili s vervou a ukázalo se, že i v těchto mrazech může být vedro. Vyběhnout již zmiňovaný kopec pod naší chatou hlavně pro Pipina a Kotě již byla hračka.

Jelikož planetu Zemi zatím stále jen poznáváme a netušíme, jaké následky radiace mohla v přírodě zanechat, občas někdy přešlápneme. Například po obědě všichni společně s Jasperem snědli halucinogenní oříšky a začali tak trochu bláznit. Nenapadlo je nic lepšího, než že je potřeba si naši základnu na Zemi trochu vyzdobit obrazy. Malovat rukama je však nuda, takže jsme k tomu použili pouze naše nohy. Za úspěch tohoto programu lze považovat kromě vydařených uměleckých děl i to, že si všichni museli umýt nohy a že oddíl nakonec nemusel natírat stěny základny na bílo (pozn. autora: i když s tím má bohaté zkušenosti). Mezitím co se ostatní bavili, Octavie využila situace a pustila zajatého Lincolna, což vyvolalo rozruch.

V následujícím programu se Clarke pokoušela vyjednat s Groundery mír. Zamrzlé jezero dodávalo vyjednávání tajemně mrazivou atmosféru a možná i symbolizovalo, jak na tom ve vztahu s Groundery jsme: pohybujeme se na dost tenkém ledě (pozn. autora: i když led rybníka tedy rozhodně tenký nebyl díky již zmíněným arktickým teplotám). Ze začátku to vypadalo slibně, dokud to všechno nezkazil Jasper, který začal ze strachu střílet. Místo příměří se tak situace mezi námi a Groundery naopak zhoršila. Shrnutím mohou být Finnova poslední slova programu: „Pokud jsme ve válce nebyli doteď… tak teď už v ní rozhodně jsme.“

Po večeři proběhlo tradiční zhodnocení dne a vyhlášení výsledků her, které jsou důležité pro celoročkový systém, založený na principu deskové hry Pandemic. Podle toho, jak se družinám dařilo v jednotlivých programech, se určuje počet tahů, které můžou při hře provést. Systém je to opravdu náročný a vyžaduje spolupráci všech členů družiny. I když už občas chybělo opravdu jen málo, zatím se nepodařilo ani jedné družině zajistit potřebnou ochranu proti nebezpečím, kterým musíme na Zemi čelit.

Po systému si pro oddíl Dave připravil vědomostní kvíz. Mezi největší oříšky patřilo to, jak se jmenuje celým jménem Teo, jak vypadá Jan Palach, či jestli je na fotce R. B. Powell nebo Antonín Svojsík. Po tomto zjištění se PK raději zahanbeně vydalo do svých spacáků…

 

Standa & Peťa

autor: peta přidáno: 28. 02. 2018 22:53